Česká Matrice II. – Zelená hora
V druhém díle našeho putování po energeticky významných místech naší země zavítáme do Kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Místo, které v krajině slouží jako významný soustředitel živlových sil a jejich spojení s mystériem Smrti.
Stavba byla zřejmě již od svého počátku r. 1719 koncipována pro relikviář – část ostatků sv. Jana Nepomuckého, nalezeného v Chrám sv. Víta. Měla na svou dobu vcelku unikátní charakter, její pěticípá koncepce jakoby byla architektu Santinimu vdechnuta přímo z jemnějších, duchovních sfér.
Energetická léčba místa:
Původní obraz byl celkem strašidelný. Astrální chapadla z hrobů místního hřbitova vysávala nic netušící vzpomínající, světlo ze středu chrámu si pak uzurpoval „obraz zlého kněze“; archetyp jakéhosi dogmatika, jež lpěl na rozdílu mezi duchovní a živlovou hladinou existence. Živlové bytosti tomu pak museli sloužit. Celkově zde byl egregor pro shromažďování utrpení pozůstalých, které bylo živlovými proudy rozváděno do krajiny. Tento otisk „dogmatického kněze“ pak dovoloval přijímat „světlo oltáře“ jen těm, kteří spadávali do jeho pokřivené definice pro věřícího. Náprava přišla ze sfér duchovních, bylo použito nástroje tzv. „Kopí Míru“, jímž byl ve spolupráci rozpuštěn onen egregor. Dále mnoho astrálních kopií zdejších mrtvých bylo odvedeno, neboť takoví se po smrti schovávali „v zásvětí“, protože se báli posmrtného soudu a další inkarnace. Nakonec se i 5 hlavních živlových proudů sjednotili s duchovním srdcem chrámu a jeho světlo pak rozváděli dál.
Tedy, toto silové místo může prověřit sílu naší vertikality, tj. tok jemné duchovní inspirace až do živlových vášní těla. Dogmatické pojetí křesťanství ze strachu z lidské svobody vytvořilo umělý rozpor mezi Duchem a vášní a je tak v přímém rozporu se svým vlastním tvrzením, že Kristus se stal tělem.
Meditace:
Uvedeme se do rozšířeného stavu vědomí, pociťujeme klid a lásku. Naladíme se na světlo uprostřed chrámu, vnímáme jej, zkoušíme se s ním ztotožnit a pozorujeme se při tom. Ve zdejší energii můžeme přezkoumat náš vztah ke smrti; co bychom ještě chtěli změnit, dokončit, zda v něčem „nepáprdovatíme“, na co bychom se chtěli nadále soustředit, atd. Paprsky duchovního srdce chrámu necháme osvítit své nepřiznané stránky. Můžeme je nyní opustit, nechat je zemřít.
Cítíme-li, že jsme se středem chrámu dostatečně harmonizování, započneme s prozkoumáváním všech pěti vchodů vnějšího okruhu stavby. Tyto vchody nám zrcadlí schopnost hojnosti pro daný živel. Ztotožněme vědomí vždy s jednou branou, pozorujme, jaký živel touto branou teče a jak se v něm cítíme. Je li nám např. nepříjemná energie vody, měli bychom se naučit býti více emocionální, empatičtí apod. Práci lze provádět až do přítomného ztotožnění dané živlové brány s vědomím. Nakonec svou pozornost rozšíříme na celkový areál a zkoumáme naši roli ve vztahu „světelného středu“(duch. Inspirace) a živlů (chování). Dosažené harmonické vzory pak v sobě můžeme zpečetit duchovním Centrem.
psáno pro Astrolife
V druhém díle našeho putování po energeticky významných místech naší země zavítáme do Kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Místo, které v krajině slouží jako významný soustředitel živlových sil a jejich spojení s mystériem Smrti.
Stavba byla zřejmě již od svého počátku r. 1719 koncipována pro relikviář – část ostatků sv. Jana Nepomuckého, nalezeného v Chrám sv. Víta. Měla na svou dobu vcelku unikátní charakter, její pěticípá koncepce jakoby byla architektu Santinimu vdechnuta přímo z jemnějších, duchovních sfér.
Energetická léčba místa:
Původní obraz byl celkem strašidelný. Astrální chapadla z hrobů místního hřbitova vysávala nic netušící vzpomínající, světlo ze středu chrámu si pak uzurpoval „obraz zlého kněze“; archetyp jakéhosi dogmatika, jež lpěl na rozdílu mezi duchovní a živlovou hladinou existence. Živlové bytosti tomu pak museli sloužit. Celkově zde byl egregor pro shromažďování utrpení pozůstalých, které bylo živlovými proudy rozváděno do krajiny. Tento otisk „dogmatického kněze“ pak dovoloval přijímat „světlo oltáře“ jen těm, kteří spadávali do jeho pokřivené definice pro věřícího. Náprava přišla ze sfér duchovních, bylo použito nástroje tzv. „Kopí Míru“, jímž byl ve spolupráci rozpuštěn onen egregor. Dále mnoho astrálních kopií zdejších mrtvých bylo odvedeno, neboť takoví se po smrti schovávali „v zásvětí“, protože se báli posmrtného soudu a další inkarnace. Nakonec se i 5 hlavních živlových proudů sjednotili s duchovním srdcem chrámu a jeho světlo pak rozváděli dál.
Tedy, toto silové místo může prověřit sílu naší vertikality, tj. tok jemné duchovní inspirace až do živlových vášní těla. Dogmatické pojetí křesťanství ze strachu z lidské svobody vytvořilo umělý rozpor mezi Duchem a vášní a je tak v přímém rozporu se svým vlastním tvrzením, že Kristus se stal tělem.
Meditace:
Uvedeme se do rozšířeného stavu vědomí, pociťujeme klid a lásku. Naladíme se na světlo uprostřed chrámu, vnímáme jej, zkoušíme se s ním ztotožnit a pozorujeme se při tom. Ve zdejší energii můžeme přezkoumat náš vztah ke smrti; co bychom ještě chtěli změnit, dokončit, zda v něčem „nepáprdovatíme“, na co bychom se chtěli nadále soustředit, atd. Paprsky duchovního srdce chrámu necháme osvítit své nepřiznané stránky. Můžeme je nyní opustit, nechat je zemřít.
Cítíme-li, že jsme se středem chrámu dostatečně harmonizování, započneme s prozkoumáváním všech pěti vchodů vnějšího okruhu stavby. Tyto vchody nám zrcadlí schopnost hojnosti pro daný živel. Ztotožněme vědomí vždy s jednou branou, pozorujme, jaký živel touto branou teče a jak se v něm cítíme. Je li nám např. nepříjemná energie vody, měli bychom se naučit býti více emocionální, empatičtí apod. Práci lze provádět až do přítomného ztotožnění dané živlové brány s vědomím. Nakonec svou pozornost rozšíříme na celkový areál a zkoumáme naši roli ve vztahu „světelného středu“(duch. Inspirace) a živlů (chování). Dosažené harmonické vzory pak v sobě můžeme zpečetit duchovním Centrem.
psáno pro Astrolife