Letní slunovrat 2012:
Meditace 19h:
Správci spojili časovost všem poslům jejich, poutníkům i všem jiným. Tam, kde Prah Nové Země jest, kde Síly cyklů a rovin se spojují v Lidstvu. Tak mohlo začít velké Dílo, kdy člověk je Kamenem mudrců. Přišly Čtyři - Páni rovnodenností a slunovratů, jejich projevy – Živlové i čtyři tváře člověka, pak hláskami svými uvedli se v interakci. Tím povolaly Jediného a jeho Otce-Matku, který sám v sobě je i mění se. Tak středem středu Jednoty probuzeny byly síly lemurských Osmi, titánských Třinácti, příchozích Šesti a lidské Sedmy. Potom až, když již Jedním vše to bylo, pomoženo bylo tomu ze sfér Jediného i Toho, Který Jeho Zdrojem Je. Silou tou všesměrnou vyrovnání všech maličkých i lidí všech dosaženo bylo, tak stalo se ve všech časech toho paprsku. Pak stalo se, co prvotním záměrem zamýšleno bylo, část určená svou neurčitostí, předpovězena v pohybu toků trochu. Po všem tom hvězdné Dítě vystoupalo a s pomoženým splynulo a s Jedním těch všech mluvilo. Vzhlédlo pak, když plno bylo, i čekalo na soutok časů a jejich naplnění ve sférách času. Hvězdou svou a jejími cípy, dotýkalo se sítě lidskosti a plnilo ji světlem.
Meditace přesného paprsku:
Spojily se síly Čtyř a počaly v sobě obíhat a prostoupeny byly Stvořitelem, který vešel zevnitř Slunce, co v náruči Matky spočívalo. V popudu tom zpřítomněno bylo věčné Já v trojjedinosti – Já Země, člověka, Kosmu. Všechno Společenství Vnitřní Země ve sjednoceném záměru a v jedinečnosti svých osobitostí nechalo skrze sebe proudit esenci Jednoty, jakou to radostnou Hojnost! Tou naplňovány byly kořeny Stromu zemského. Pak i kmen a jeho Kruhy i s jejich Společenstvími stejně činily tak. V úpatí koruny, kde Země jest, lidské plémě stejně konalo. I koruna již co těsně plna byla, Duchem individualizované Jednoty prosytila se a pak Slunce přijala zemskostí svou. Tam, kde se rovnalo Srdce Jednoty i Prahy bájný Střed, tam hvězdné Dítě, Stvořitel a lidské Srdce Jedním staly se. Naplněni stromem Hojnosti, Duchem věčnosti a Srdcem lidskosti, oplodnili Matku novou Hvězdou, i Duchy lidí všech. Tak Srdce Země novou krev posílalo do všech očí Matky. Tam všude žehnal Jediný, který je ve všem, čekajíc na naplnění v dolních časech. Odsekáni pak zmetkové umělí byli a silou Čtyř přeměněni na pralátky, které v Chrám Srdce se navrátily. Tak šelma byla zničena a každý nové dílo svobodně si staviti počne. I ve všech třech směrech, které jsou sedmi, Jednoty dosaženo bylo. Zcelistvení bez Karmy, to s Požehnáním rovněž dosaženo bylo. Tak Hvězda nová činit v nás už umí.
Děkuji
Správci spojili časovost všem poslům jejich, poutníkům i všem jiným. Tam, kde Prah Nové Země jest, kde Síly cyklů a rovin se spojují v Lidstvu. Tak mohlo začít velké Dílo, kdy člověk je Kamenem mudrců. Přišly Čtyři - Páni rovnodenností a slunovratů, jejich projevy – Živlové i čtyři tváře člověka, pak hláskami svými uvedli se v interakci. Tím povolaly Jediného a jeho Otce-Matku, který sám v sobě je i mění se. Tak středem středu Jednoty probuzeny byly síly lemurských Osmi, titánských Třinácti, příchozích Šesti a lidské Sedmy. Potom až, když již Jedním vše to bylo, pomoženo bylo tomu ze sfér Jediného i Toho, Který Jeho Zdrojem Je. Silou tou všesměrnou vyrovnání všech maličkých i lidí všech dosaženo bylo, tak stalo se ve všech časech toho paprsku. Pak stalo se, co prvotním záměrem zamýšleno bylo, část určená svou neurčitostí, předpovězena v pohybu toků trochu. Po všem tom hvězdné Dítě vystoupalo a s pomoženým splynulo a s Jedním těch všech mluvilo. Vzhlédlo pak, když plno bylo, i čekalo na soutok časů a jejich naplnění ve sférách času. Hvězdou svou a jejími cípy, dotýkalo se sítě lidskosti a plnilo ji světlem.
Meditace přesného paprsku:
Spojily se síly Čtyř a počaly v sobě obíhat a prostoupeny byly Stvořitelem, který vešel zevnitř Slunce, co v náruči Matky spočívalo. V popudu tom zpřítomněno bylo věčné Já v trojjedinosti – Já Země, člověka, Kosmu. Všechno Společenství Vnitřní Země ve sjednoceném záměru a v jedinečnosti svých osobitostí nechalo skrze sebe proudit esenci Jednoty, jakou to radostnou Hojnost! Tou naplňovány byly kořeny Stromu zemského. Pak i kmen a jeho Kruhy i s jejich Společenstvími stejně činily tak. V úpatí koruny, kde Země jest, lidské plémě stejně konalo. I koruna již co těsně plna byla, Duchem individualizované Jednoty prosytila se a pak Slunce přijala zemskostí svou. Tam, kde se rovnalo Srdce Jednoty i Prahy bájný Střed, tam hvězdné Dítě, Stvořitel a lidské Srdce Jedním staly se. Naplněni stromem Hojnosti, Duchem věčnosti a Srdcem lidskosti, oplodnili Matku novou Hvězdou, i Duchy lidí všech. Tak Srdce Země novou krev posílalo do všech očí Matky. Tam všude žehnal Jediný, který je ve všem, čekajíc na naplnění v dolních časech. Odsekáni pak zmetkové umělí byli a silou Čtyř přeměněni na pralátky, které v Chrám Srdce se navrátily. Tak šelma byla zničena a každý nové dílo svobodně si staviti počne. I ve všech třech směrech, které jsou sedmi, Jednoty dosaženo bylo. Zcelistvení bez Karmy, to s Požehnáním rovněž dosaženo bylo. Tak Hvězda nová činit v nás už umí.
Děkuji