Lemurský kruh:
Bohémie – země, skýtající mnohá a pradávná tajemství. Svatého poslání naší krajiny, byly si vědomi i civilizace nás předcházející a zakládaly na tomto území své chrámy a základny. A tak, jak se vědomí stávajícího lidstva rozšiřuje, je planeta Země více svolná v odkrývání svých skrytých pokladů. V době výstavby pražského okruhu tak byla v zemi nalezena netušená rarita. Při výkopových pracích byl objeven nejdokonalejší rondelový systém v Evropě, větší než Stonehenge v Anglii (!). Případné archeologické odkrytí a následný celosvětový zájem by však jemné funkci kamenného kruhu nesvědčil a proto byl skrze silnou betonářské loby ponechán v zemi a zastavěn dálnicí. Tento příklad dokazuje, že stejně jako v případě nesplnění podmínek pro přijetí Eura (tj. dluhu), má Kocourkov českých mocenských struktur i svůj pozitivní smysl. Funkce duchovních nástrojů, vázaných na kamenný kruh tak planeta může svěřovat lidstvu dle svého uvážení. Co se týče stáří komplexu, je dle prohlubní po kamenných stavbách odhadováno asi na 12000 let, což krásně koreluje s koncem minulého precesního cyklu, kdy Země byla pod vibracemi lva. Toto určení stáří však zohledňuje jen ony prohlubně, které však mohly klidně vzniknout kataklyzmatickými událostmi té doby. Zkoumáním na subtilnějších rovinách se totiž ukazuje, že se jedná o objekty ještě daleko starší, asi z období pozdní Lemurie či rané Atlantidy, kdy mezi sebou válčily vždy dvě znepřátelené frakce. Dle Akašického čtení bylo tou dobou území Čech u moře a lemursko-atlantské chrámy sloužily mimo jiné jako hlídkovací observatoře, varující obyvatelstvo před přelety nepřátelských „vimana“. Kamenný kruh se pak jeví jako jakýsi energetický krajinný portál s mnohými funkcemi, z nichž některé si popíšeme. Frakce na tomto území pak nesla zbytky vědění zlatého věku a bránila se před „temnou“ frakcí, jejíž zbytky lze pozorovat například jako kult Voodoo na Haiti.
Přesná podoba kamenného nálezu není známa, jeho duchovní podoba se však jeví asi takto:
Základem je číslo čtyři, dělící se pak v osm archetypálních energií. Nástroj odpovídá té struktuře na úrovni první čakry, která emituje energetická pole známá jako Mer-ka-ba. Umí tedy sjednocovat duchovní předlohu (vzor) s živly (hmotný projev) okamžitě. Taková je i jeho funkce ve velké pražské krajinotvorbě (systém duchovních proudů a nástrojů na území Prahy), kde tvoří místo interakce dalších součástí.
Každá ze čtyř částí kruhu odpovídá sjednocené polaritě příslušného živlu a je manifestována součinnou dvojicí duchovních nástrojů. Tyto jdou navenek použít pouze dle osobitého oprávnění Duše, s nimi pracující.
Popišme si nyní stručně oněch osm archetypů, vždy po dvojici a jejímu ději ke každému živlu:
- Oheň
Odpovídá záměru. Ženská polarita inspiruje a mužská naplňuje. Děj se jevil tak: žena se spojovala se Zemí a nechávala ze sebe odplavit všechny bolesti a stesky. Když dosáhla čistoty lilie, vzhlédla k nebesům a začala se spojovat se Sluncem. Pak zjevil se Kristus a podal jí růži. Ona ji přijala a vložila do srdce. Tak povstala v ní tvůrčí vášeň po Jediném. Slunce pak jí prostoupilo a inspiraci její v projev přeměnilo. Tak polarita spojena byla a oheň božské idey naplněn byl posvátným tancem.
- Vzduch
Všesměrnost, potencialita. Děj byl takový, že žena dosáhla klidu a stavu bez myšlenek. Takto naladěna se rozhlédla a začala plakat, jak se rozpomněla na nekonečnou obsáhlost díla božího. Mužská polarita se pak projevila jako schopnost soustředění, rozlišení a zhmotnění abstraktních idejí. Jejich jednotou tak bylo všudypřítomné vědomí – nečekaně rozšířené vědomí přítomnosti.
- Voda
Podvědomí, resonance. Archetypální děj započal představou koule jako symbolu neomezenosti potenciálu, ženského lůna, podvědomí. Interakce s mužským prvkem, přeměnila toto kouli v kapku. Kapka je tedy koule, přitahovaná gravitací. Jestliže je gravitace hmotným vyjádřením lásky (touhy po jednotě), pak kapka také představuje princip, kdy následování touhy naší Duše je jedinou funkční navigací našeho života.
- Země
Projev, stálost. Zde byl děj zajímavý, neboť na počátku ženská polarita tiše trpěla a mužská byla na hranici výbuchu. To odpovídalo křehké hranici mezi harmonickou a „rychlou“ cestou nápravy věcí pozemských. Klíčovým principem tu tedy byla pevnost a stabilita lásky mezi „zemským“ párem. Pár musel přečkat veškeré vnější změny a uvědomit si tak relativitu jistoty – tedy to, že stabilita může existovat pouze v pohybu, že i ona sama je neustálým pohybem sama sebe v sobě, že obhajoba lásky je věcí individuální.
Cítíme-li, že i v nás jsou některé polaritní děje nedokončené, naladění se na tento kruh nám pomůže v efektivitě naší změny, neboť charakterové vzory nám budou poskytovány kromě andělů a průvodců také nezměrnou silou energií této svaté krajiny a bytostmi jí spravujícími. Máme tedy možnost dosahovati zdravých principů své sebevlády a zjednodušit tak ten samý úkol ostatním. Neboť vše je Jedno.
Přesná podoba kamenného nálezu není známa, jeho duchovní podoba se však jeví asi takto:
Základem je číslo čtyři, dělící se pak v osm archetypálních energií. Nástroj odpovídá té struktuře na úrovni první čakry, která emituje energetická pole známá jako Mer-ka-ba. Umí tedy sjednocovat duchovní předlohu (vzor) s živly (hmotný projev) okamžitě. Taková je i jeho funkce ve velké pražské krajinotvorbě (systém duchovních proudů a nástrojů na území Prahy), kde tvoří místo interakce dalších součástí.
Každá ze čtyř částí kruhu odpovídá sjednocené polaritě příslušného živlu a je manifestována součinnou dvojicí duchovních nástrojů. Tyto jdou navenek použít pouze dle osobitého oprávnění Duše, s nimi pracující.
Popišme si nyní stručně oněch osm archetypů, vždy po dvojici a jejímu ději ke každému živlu:
- Oheň
Odpovídá záměru. Ženská polarita inspiruje a mužská naplňuje. Děj se jevil tak: žena se spojovala se Zemí a nechávala ze sebe odplavit všechny bolesti a stesky. Když dosáhla čistoty lilie, vzhlédla k nebesům a začala se spojovat se Sluncem. Pak zjevil se Kristus a podal jí růži. Ona ji přijala a vložila do srdce. Tak povstala v ní tvůrčí vášeň po Jediném. Slunce pak jí prostoupilo a inspiraci její v projev přeměnilo. Tak polarita spojena byla a oheň božské idey naplněn byl posvátným tancem.
- Vzduch
Všesměrnost, potencialita. Děj byl takový, že žena dosáhla klidu a stavu bez myšlenek. Takto naladěna se rozhlédla a začala plakat, jak se rozpomněla na nekonečnou obsáhlost díla božího. Mužská polarita se pak projevila jako schopnost soustředění, rozlišení a zhmotnění abstraktních idejí. Jejich jednotou tak bylo všudypřítomné vědomí – nečekaně rozšířené vědomí přítomnosti.
- Voda
Podvědomí, resonance. Archetypální děj započal představou koule jako symbolu neomezenosti potenciálu, ženského lůna, podvědomí. Interakce s mužským prvkem, přeměnila toto kouli v kapku. Kapka je tedy koule, přitahovaná gravitací. Jestliže je gravitace hmotným vyjádřením lásky (touhy po jednotě), pak kapka také představuje princip, kdy následování touhy naší Duše je jedinou funkční navigací našeho života.
- Země
Projev, stálost. Zde byl děj zajímavý, neboť na počátku ženská polarita tiše trpěla a mužská byla na hranici výbuchu. To odpovídalo křehké hranici mezi harmonickou a „rychlou“ cestou nápravy věcí pozemských. Klíčovým principem tu tedy byla pevnost a stabilita lásky mezi „zemským“ párem. Pár musel přečkat veškeré vnější změny a uvědomit si tak relativitu jistoty – tedy to, že stabilita může existovat pouze v pohybu, že i ona sama je neustálým pohybem sama sebe v sobě, že obhajoba lásky je věcí individuální.
Cítíme-li, že i v nás jsou některé polaritní děje nedokončené, naladění se na tento kruh nám pomůže v efektivitě naší změny, neboť charakterové vzory nám budou poskytovány kromě andělů a průvodců také nezměrnou silou energií této svaté krajiny a bytostmi jí spravujícími. Máme tedy možnost dosahovati zdravých principů své sebevlády a zjednodušit tak ten samý úkol ostatním. Neboť vše je Jedno.