Chrám Bytí V. – Lidský trávicí systém
V tomto díle našeho putování vnitřním mikrokosmem se zaměříme na systém trávení, tedy schopnosti přijímat a opouštět, štěpit a slučovat, umění procházet životními situacemi. Paralely trávicího systému souvisí právě se vztahem individuálního já k Celku, jejich interakcemi, sladěním vyzařování a chování, s vnitřním Sluncem. Každá zažívaná situace je projekcí nás samých a to často podvědomou částí naší bytosti proto, aby tato byla zvědomena a přijata, abychom se „sytili životem“.
Ačkoli se v posledních letech všichni navracíme do prožívání přítomného okamžiku (v němž všechny následně rozebírané procesy fungují automaticky), lineárním rozborem našeho chování v každodenních situacích lépe pochopíme psychologické a duchovní paralely trávení. Při popisu jednotlivých aspektů tedy postupujme stejně, jako putuje sousto stravy naším tělem;
1.) Smyslová identifikace:
Každé „nové jídlo“ většinou také nejprve očicháme a prohlédneme si ho, to je prvotním impulzem pro rozhodnutí, zda ono „sousto“ přijmeme. Setkáme-li se tedy s něčím/někým novým, svými jemnými smysly (viz minulý díl) můžeme postupovat stejně. Je-li naše jasnovidectví doposud méně zvědomeno, měli bychom se řídit intuicí, neomylné to všudypřítomné rádkyně. Vytušíme tak případný postranní zájem, či vycítíme charakter vznikající události. Co se týče stravy, netřeba snad zmiňovat rozdíl mezi vůní plodů ze zahrádky oproti „hnilobě“ supermarketových produktů.
2.) Skus a chuť:
Spolu s tím jak pojímáme potravu ústní dutinou, dotkneme se jí nejprve rty, poté skousneme a chutnáme, nakonec žvýkáme. Onen dotek rtů symbolizuje nutnost jemnosti a precizní vědomosti ve vztahu k čemukoli, do čehož se pouštíme. Rovněž rozhovor „v přítomnosti“ započínáme vhodně ve vztahu, ke komu hovoříme. Jak sousto uchopíme zuby a chutnáme, tak i životní situaci jakéhokoli rázu je třeba „skousnout“ a vyhodnotit její „chuť“. Tím zjistíme, zda je nutno potravu žvýkat, či se sama rozpouští. Neboli naše chování někdy vyžaduje různé kvality, tak jako jsou různé naše zuby. Na základě vznikajících „chutí“ se dotváří obrázek o prožívaném a rozhodujeme se, zda polkneme – zvnitřníme onu situaci apod. V této fázi lze ještě „sousto vyplivnout“, neboli na základě zhodnocení eventuelně z nastalé situace vystoupit. Některé situace jsou však jako „olomoucké syrečky“; smrdí, jsou slizké, ale moc dobré. I někdo z našeho pohledu takový, může nám do života přinést „výživu“ a dary, na první pohled nepravděpodobné.
3.) Polknutí:
Sousto, promísené naší slinou (přizpůsobené a imunizované) polykáme. Zde je rozhodující, jak strava putuje hltanem energií srdečního centra. Tedy po prvotním zhodnocení situace je třeba toto „posouzení“ konfrontovat pohledem srdce, tedy milujícího nestranného pozorovatele. Zaměníme-li totiž prožívané za již zosobněné, může nám „zaskočit“(nás to zaskočit). Tedy překotnost našich hodnocení může zabránit dechu (pravdivé inspiraci). Přítomnost Lásky srdce je tedy součástí každého sousta našeho života.
4. Žaludek a žlučník:
Žaludek nejprve shromažďuje, pak mísí, nakonec štěpí. Toto je něco jako „identifikace priorit“. Tedy vstoupíme-li např. do společnosti nových lidí, po prvotním „oťukání“ necháme, aby „vyplynul“ smysl (takového setkání), neboli potenciální zdroj energie. Štěpení pak symbolizuje specifické zaměření se na konkrétní aspekty, které pociťujeme jako pro nás důležité.
Je velice patrná souvislost mezi překyselením euroatlantické civilizace s jejím egoismem. Prefabrikovaný polotovar z mikrovlnky hezky vyjadřuje povrchnost interakcí mezi lidmi, kdežto například syrová (raw) strava vyjadřuje rovný a přímý charakterový postoj. A právě na energetickém centru v solaru do velké míry závisí činnost žaludku. Potlačený stres třeba způsobuje vředy, no pak tedy nezbývá, než stres nepotlačovat a raději (například zaměstnavateli) říci pravdu do očí, popř. odkráčet s rovnými zády pryč. Češi často vynikají podlézavostí a pomluvou a tedy také obezitou a rakovinou střev. Stav věcí opět změníme jen vlastním příkladem. Rovný charakterní postoj je zde zatím spíše úkazem, učiňme jej tedy častějším vyjádřením naší bytostné pravdy. Tak svůj „hněv“ přirozeně transformujeme, ještě než se hněvem stane, což funguje jako prevence chorob spojených se žlučníkem.
5. Duodenum a slinivka:
Již rozmělněná a rozštěpená strava se nyní obohacuje o šťávu slinivky, pro vyrovnání pH. Tedy, i když zažijeme situaci náročnou (např. onu výpověď) či prostě něco, co nás učinili kyselým, jest nyní chvíle pro „konejšení“, pohlazení Bohyně, objevení toho, že vše je zde pro náš ideální rozvoj, přesně tak, jak je pro nás nejlepší a že je vše hlavně V KLIDU. Právě klid, stav vnitřní harmonie, vyvážená mužsko-ženská láska (sekrece slinivky), její náhled na zažívané, je rovněž i prvním zdrojem živin pro život.
6. Tenké střevo:
Zde žijící kolonie bakterií a případných parazitů jsou přesným zhmotněním našeho charakteru. Připadá vám přirozené, že dospělá lidská bytost se živí hovězí laktózou, zvířecí svalovou tkání, či slepičí ovulací? Jsme snad telata či šelmy, abychom toto měli zapotřebí? Naštěstí potravinová osvěta hojně probíhá, pojďme si tedy říci alespoň několik slov k vlivu potravy na mikrobiální složení ve střevech. Jsme to, co jíme. Tato moudrost předků je přesnější, než se zdá. Jde o to, že bakterie, pomáhající svými enzymy nám trávit, přizpůsobují se právě složení stravy. Souhrnné energetické pole těchto tvorečků je naší součástí, je to náš „druhý mozek“. Je tedy snad jasné, že pěstování vnitřních hnilob, parazitů a červů z jedení masa zřejmě naší duchovnost příliš neposílí. Kromě masa staří zasvěcenci nepojímali také sóju, neboť energetické pole této rostliny je podobné poli živočichů.
Tenké střevo symbolizuje umění rekapitulace. Je např. vhodné večer namísto zaplevelování podvědomí televizní propagandou spíše usednou a projít si hlavní události dne, vzít si z nich maximum motivace, nápadů a sil do dní dalších.
7. Tlusté střevo:
Symbolizuje ponaučení (imunizaci) a opuštění. Ano, chováme-li v sobě stará emocionální traumata, destruktivní myšlenkové vzorce, křivdy, pohrdání, či jiné dlouhotrvající negativní prožitky, má to přímý vliv na tlusté střevo a konečník. Pak je znemožněno přítomné dokončování situací. Ze zažitých situací se tedy spíše ponaučme, tím dojde k imunizaci, pak je opusťme, abychom se cítili čistí do dalšího dne. Konzistence naší stolice nám může pomoci se zhodnocením stávajícího stavu prožívání. Dobré, zdravé hovno, to jest naším společným cílem:)
Praxe:
V láskyplném stavu rozšířeného vědomí takto procházíme trávicí soustavu a Centrem impulzně aktivujeme příslušné struktury. Uvědomujeme si charakterové návaznosti a prozařujeme orgány. Při aktivaci zubů se často stává, že ihned vypadají amalgamové plomby, zub svou vysokou vibrací tento jed vypudí. Pro kvalitnější práci si můžeme energeticky připravit vodu, či nějaký lehký pokrm, které pak ve stavu rozšířeného vědomí takto polykáme a přitom si paralelně uvědomujeme hloubku toho, co vlastně v životě děláme, jaká je pravda a jak jí žít.
Psáno pro Astrolife
V tomto díle našeho putování vnitřním mikrokosmem se zaměříme na systém trávení, tedy schopnosti přijímat a opouštět, štěpit a slučovat, umění procházet životními situacemi. Paralely trávicího systému souvisí právě se vztahem individuálního já k Celku, jejich interakcemi, sladěním vyzařování a chování, s vnitřním Sluncem. Každá zažívaná situace je projekcí nás samých a to často podvědomou částí naší bytosti proto, aby tato byla zvědomena a přijata, abychom se „sytili životem“.
Ačkoli se v posledních letech všichni navracíme do prožívání přítomného okamžiku (v němž všechny následně rozebírané procesy fungují automaticky), lineárním rozborem našeho chování v každodenních situacích lépe pochopíme psychologické a duchovní paralely trávení. Při popisu jednotlivých aspektů tedy postupujme stejně, jako putuje sousto stravy naším tělem;
1.) Smyslová identifikace:
Každé „nové jídlo“ většinou také nejprve očicháme a prohlédneme si ho, to je prvotním impulzem pro rozhodnutí, zda ono „sousto“ přijmeme. Setkáme-li se tedy s něčím/někým novým, svými jemnými smysly (viz minulý díl) můžeme postupovat stejně. Je-li naše jasnovidectví doposud méně zvědomeno, měli bychom se řídit intuicí, neomylné to všudypřítomné rádkyně. Vytušíme tak případný postranní zájem, či vycítíme charakter vznikající události. Co se týče stravy, netřeba snad zmiňovat rozdíl mezi vůní plodů ze zahrádky oproti „hnilobě“ supermarketových produktů.
2.) Skus a chuť:
Spolu s tím jak pojímáme potravu ústní dutinou, dotkneme se jí nejprve rty, poté skousneme a chutnáme, nakonec žvýkáme. Onen dotek rtů symbolizuje nutnost jemnosti a precizní vědomosti ve vztahu k čemukoli, do čehož se pouštíme. Rovněž rozhovor „v přítomnosti“ započínáme vhodně ve vztahu, ke komu hovoříme. Jak sousto uchopíme zuby a chutnáme, tak i životní situaci jakéhokoli rázu je třeba „skousnout“ a vyhodnotit její „chuť“. Tím zjistíme, zda je nutno potravu žvýkat, či se sama rozpouští. Neboli naše chování někdy vyžaduje různé kvality, tak jako jsou různé naše zuby. Na základě vznikajících „chutí“ se dotváří obrázek o prožívaném a rozhodujeme se, zda polkneme – zvnitřníme onu situaci apod. V této fázi lze ještě „sousto vyplivnout“, neboli na základě zhodnocení eventuelně z nastalé situace vystoupit. Některé situace jsou však jako „olomoucké syrečky“; smrdí, jsou slizké, ale moc dobré. I někdo z našeho pohledu takový, může nám do života přinést „výživu“ a dary, na první pohled nepravděpodobné.
3.) Polknutí:
Sousto, promísené naší slinou (přizpůsobené a imunizované) polykáme. Zde je rozhodující, jak strava putuje hltanem energií srdečního centra. Tedy po prvotním zhodnocení situace je třeba toto „posouzení“ konfrontovat pohledem srdce, tedy milujícího nestranného pozorovatele. Zaměníme-li totiž prožívané za již zosobněné, může nám „zaskočit“(nás to zaskočit). Tedy překotnost našich hodnocení může zabránit dechu (pravdivé inspiraci). Přítomnost Lásky srdce je tedy součástí každého sousta našeho života.
4. Žaludek a žlučník:
Žaludek nejprve shromažďuje, pak mísí, nakonec štěpí. Toto je něco jako „identifikace priorit“. Tedy vstoupíme-li např. do společnosti nových lidí, po prvotním „oťukání“ necháme, aby „vyplynul“ smysl (takového setkání), neboli potenciální zdroj energie. Štěpení pak symbolizuje specifické zaměření se na konkrétní aspekty, které pociťujeme jako pro nás důležité.
Je velice patrná souvislost mezi překyselením euroatlantické civilizace s jejím egoismem. Prefabrikovaný polotovar z mikrovlnky hezky vyjadřuje povrchnost interakcí mezi lidmi, kdežto například syrová (raw) strava vyjadřuje rovný a přímý charakterový postoj. A právě na energetickém centru v solaru do velké míry závisí činnost žaludku. Potlačený stres třeba způsobuje vředy, no pak tedy nezbývá, než stres nepotlačovat a raději (například zaměstnavateli) říci pravdu do očí, popř. odkráčet s rovnými zády pryč. Češi často vynikají podlézavostí a pomluvou a tedy také obezitou a rakovinou střev. Stav věcí opět změníme jen vlastním příkladem. Rovný charakterní postoj je zde zatím spíše úkazem, učiňme jej tedy častějším vyjádřením naší bytostné pravdy. Tak svůj „hněv“ přirozeně transformujeme, ještě než se hněvem stane, což funguje jako prevence chorob spojených se žlučníkem.
5. Duodenum a slinivka:
Již rozmělněná a rozštěpená strava se nyní obohacuje o šťávu slinivky, pro vyrovnání pH. Tedy, i když zažijeme situaci náročnou (např. onu výpověď) či prostě něco, co nás učinili kyselým, jest nyní chvíle pro „konejšení“, pohlazení Bohyně, objevení toho, že vše je zde pro náš ideální rozvoj, přesně tak, jak je pro nás nejlepší a že je vše hlavně V KLIDU. Právě klid, stav vnitřní harmonie, vyvážená mužsko-ženská láska (sekrece slinivky), její náhled na zažívané, je rovněž i prvním zdrojem živin pro život.
6. Tenké střevo:
Zde žijící kolonie bakterií a případných parazitů jsou přesným zhmotněním našeho charakteru. Připadá vám přirozené, že dospělá lidská bytost se živí hovězí laktózou, zvířecí svalovou tkání, či slepičí ovulací? Jsme snad telata či šelmy, abychom toto měli zapotřebí? Naštěstí potravinová osvěta hojně probíhá, pojďme si tedy říci alespoň několik slov k vlivu potravy na mikrobiální složení ve střevech. Jsme to, co jíme. Tato moudrost předků je přesnější, než se zdá. Jde o to, že bakterie, pomáhající svými enzymy nám trávit, přizpůsobují se právě složení stravy. Souhrnné energetické pole těchto tvorečků je naší součástí, je to náš „druhý mozek“. Je tedy snad jasné, že pěstování vnitřních hnilob, parazitů a červů z jedení masa zřejmě naší duchovnost příliš neposílí. Kromě masa staří zasvěcenci nepojímali také sóju, neboť energetické pole této rostliny je podobné poli živočichů.
Tenké střevo symbolizuje umění rekapitulace. Je např. vhodné večer namísto zaplevelování podvědomí televizní propagandou spíše usednou a projít si hlavní události dne, vzít si z nich maximum motivace, nápadů a sil do dní dalších.
7. Tlusté střevo:
Symbolizuje ponaučení (imunizaci) a opuštění. Ano, chováme-li v sobě stará emocionální traumata, destruktivní myšlenkové vzorce, křivdy, pohrdání, či jiné dlouhotrvající negativní prožitky, má to přímý vliv na tlusté střevo a konečník. Pak je znemožněno přítomné dokončování situací. Ze zažitých situací se tedy spíše ponaučme, tím dojde k imunizaci, pak je opusťme, abychom se cítili čistí do dalšího dne. Konzistence naší stolice nám může pomoci se zhodnocením stávajícího stavu prožívání. Dobré, zdravé hovno, to jest naším společným cílem:)
Praxe:
V láskyplném stavu rozšířeného vědomí takto procházíme trávicí soustavu a Centrem impulzně aktivujeme příslušné struktury. Uvědomujeme si charakterové návaznosti a prozařujeme orgány. Při aktivaci zubů se často stává, že ihned vypadají amalgamové plomby, zub svou vysokou vibrací tento jed vypudí. Pro kvalitnější práci si můžeme energeticky připravit vodu, či nějaký lehký pokrm, které pak ve stavu rozšířeného vědomí takto polykáme a přitom si paralelně uvědomujeme hloubku toho, co vlastně v životě děláme, jaká je pravda a jak jí žít.
Psáno pro Astrolife