Chrám Bytí
Vítej, milý čtenáři u nového cyklu článků, tentokrát na téma lidského těla. Tak, jako v tom minulém, na téma Krajinotvorby, i nyní se budeme řídit náhledem Pansofie, univerzální nauky, která syntetizuje vnitřní a vnější Poznání z různých rovin vnímání, aby jej přetavila v Grál – univerzální vědomí nového příchodu Krista, jež skrze naši niternou bránu vejde do každodenního života kohokoli z nás.
Ještě před popisem jednotlivých systémů a práce s nimi, vyložme univerzálně použitelnou teorii, která dává rozumu pochopit nekonečnost možností lidského Bytí. Nazývejme ji kupříkladu…
Dech Stvořitele:
Věda, popisující kosmologické jevy, nazývá je často nelichotivými názvy (např. černá díra, temná hmota apod.). Jedním z nich je i tzv. „velký třesk“, tedy okamžik, kdy se ve hmotné dimenzi ze singulárního bodu začal rozvíjet vesmír. Věda se pak co rok liší v názoru, zda se vesmír rozpíná do nekonečna, či se smrští zpět do sebe. Inu, v pansoficky uceleném náhledu, jednotícím kabalu a kvantovou fyziku, jedná se o vůbec nejzákladnější rytmus života – výdech a nádech Stvořitele. Tento, z našeho úhlu pohledu desítky miliard let dlouhý děj, můžeme popsat takto; Stvořitel na počátku tvoří slovem – z Jednoty se vydělivší Slovo pak tvoří reality stále hutnějších frekvencí, ve kterých nastává Vývoj – znovupoznání se skrze tanec vědomí a zapomnění. Toto je Výdech (tvorba slovem), který ve svém nejzazším momentu (největší chaos) je oplodněn Kristem (esencí vývoje = dítětem Otce a Matky „Stvořitelových“), aby započal zpětný Nádech (jako zimní Slunovrat); celý Vesmír se pak sjednocuje sám do sebe, hnán nelokálně spojenými středy všech individualit (vnitřním Kristem).
Věda zjistila, že každou triliontinu (!) sekundy částice ve všech dimenzích mizí a opět se vynořují a vždy navzájem změní své polohy. To je Dech Stvořitele, vibrace samotného Života. Potom, my, skrze mysterium Smrti a Zrození, stáváme se Přítomností tohoto Dechu a každou triliontinu vteřiny tvoříme celé Univerzum!!!
1. - Lidský energetický systém:
Vzhledem k jakési informační inflaci, kdy je na každém kroku dostupný různě kvalitní výklad jemnohmotných struktur a jejich návazností na lidské tělo, držme se jednoduchého příměru, aneb Člověk jako Strom Života. Hluboce zakořeněn, stabilně stojí, aby pojil síly Země a Slunce, takové je předurčení nekonečného Lidství. Člověk, jako esenciální bytost tohoto Stvoření, navržen je tak, aby obsahoval všechny sféry (hustoty či dimenze) a v těchto svobodně tvořil. Má přístup ke světům andělským i démonickým a skrze dospělou Lásku dokáže být neutrální ve všech aspektech mikro a makrokosmu. Proto je tak vhodné přirovnání ke stromu. Ten také z temných hlubin čerpá vláhu a živiny a silou Slunce je přetváří v krásu a život. Tak i my neustále objevujeme podvědomé krajiny, abychom temnotu zapomnění prosvítili zralým duchovním vědomím – vnitřním Sluncem, sebepřijetím a počali tak spolupracovat na Tvorbě Království nebeského (celistvého Stvoření).
Popis nespočtu jemnohmotných těl, jakož i komplexnosti jejich interakcí v rámci tohoto článku nejde uskutečnit, soustřeďme se proto na symboliku stromu a hlavní paralely v člověku:
Kořen:
Chlad na nohy, vztahovačnost, sebelítost, častá nemocnost, neklid a nespokojenost – to jsou příklady poruch či zašpinění dolních aurických proudů a partií. Energie Země je sice „temná a chladná“, ale v dobrém, asi jako žena. Teprve až do ní pronikneme – přijmeme ji jako svou polovinu, začne nás její chlad hřát a pocítíme nekonečný klid zemské náruče – lůna přírody. Vhodnými technikami práce s kořenovou oblastí jsou metody vycházející z taoistické, indiánské a druidské tradice, velice efektivní je tanec a dupot (na to mysleme, až nás budou „rušit“ děti). Archetypálně jde o vztah k trojjediné ženě v nás: aspekt milenky, která je oplodňována (býk), těhotné ženy, co tříbí a vyživuje (panna) a rodící matky, která dává v orgastickém transu nový život a ochraňuje jej (kozoroh).
Duchovně jde o vztah ke zdejší realitě; je to ráj, nebo slzavé údolí?
Mezi některými panují i mýty typu „maso uzemňuje“. To je holý nesmysl, maso sice radikálně zpomaluje vibraci a setrvačně huntuje celé tělo, to však nemá s uzemněním nic společného, jen s únikem do nevědomosti a strachem z čistoty („smrad, ale teploučko“). Stojí-li někdo již pevně na svých nohou, nepotřebuje smrtí ostatních živočichů suplovat vlastních sil.
Kmen:
Vertikální stavba lidského mikrokosmu je paralelní se strukturou Univerza. Pateř je také oním „mostem idejí“, po kterém se dorozumívají jednotlivé aspekty celky. Právě ona vědomá Přítomnost je tou pravou oporou, neboť platí rovnost sfér v rámci Celku. Bereme-li pateř a její energetickou strukturu jako jakousi rádiovou cívku, kde čakry představují „naladění jednotlivých stanic“, pak Láska Srdce představuje univerzální frekvenci, tu která umí harmonizovat všechny ostatní a opravňuje ke „správcovství vnitřního chrámu“. Láska ve svém trojjediném aspektu (tvrdá, něžná a transformující) je vůbec základním univerzálním kamenem, na kterém jsou založeny veškeré „spravedlivé“ techniky. Zmiňme opět brzlík, „žlázu charakteru“, umístěnou ve středu hrudníku mírně nad a za srdcem, který zcela přesně odpovídá stavu srdeční čakry a jehož zvědomění je takovou revolucí ve vnímání všeho. Láska srdce vyžaduje velkou odvahu, abychom mohli zřít pravdě do očí (té uvnitř i venku) a dobrá diagnostika je nutným předpokladem k případné léčbě (těla či životních situací). Následujme proto naši českou tradici sokolství, nestyďme se za svoji pateř a choďme vzpřímeně!
Koruna:
Jsme jako listy, každý jiný a přesto stejní. List symbolizuje fázy pasivního duchovního vývoje skrze dlouhé časové eóny a nesčetné inkarnace. Je-li Duše dostatečně zralá, začíná "rozkvétat". Fáze květu tedy zrcadlí již aktivní snahu se vyvíjet. Vhodná je také paralela mezi žroucí chlupatou housenkou, jejím kuklením a výsledným motýlem. Sluneční síla tedy není již spotřebovávána na pouhé přežití, ale vytváří se z ní kalich - Grál, z něhoš časem vzejdou plody.
Proto, toužíme-li po růstu a po sladkém ovoci, čerpejme energii a inspiraci ze Slunce (Otce) a oplodňujme jí své tělo (Zemi). Je to rychlejší a pravdivější, než ta smrtelná zasvěcení.
Syntéza - univerzální technika:
Závěrem si popišme postup univerzální duchovní techniky, se kterou bychom si klidně vystačili až do "Nanebevzetí". Začínáme běžným postupem; chodidly se "zakořeníme" a hlavou "vykoukneme nad oblaka", obě energie harmonizujeme láskou srdce. Čím kvalitnější naše celistvá přítomnost je, tím chutnější jsou i naše "plody". Prosbou zavoláme svou Duši a Ducha, vyciťujeme jejich přítomnost, to vše se záměrem sjednocení. Řešíme vzájemné vztahy těchto složek a vyjasňujeme si vzájemné nároky, prosby, očekávání - náš osud. Okamžik synchronizace našeho trojjediného Já bezpečně poznáme, neboť v tu chvíli se obzory našeho vnímání rozšíří o tyto jemnější složky. Stěžejní je "Duchovní centrum" - tedy energetická struktura, která tuto syntézu zajišťuje. Té je radno si všimnout, zapamatovat si tuto energii a začít ji postupně používat v praxi. Běžně se vyskytuje od srdce "nahoru", až po nejjemnější duchovní těla. To je nejdůležitější bod, neboť tímto "Centrem" poté lze nahrát jakoukoli duchovní předlohu přímo do hmotného těla, či jej použít pro jakoukoli jinou praxi. Nutnou charakterovou zralost pro příslušnou činnost dosahujeme v tom okamžiku, či následně, cestou života. Syntéza lze praktikovat skupinově, jako jakási duchovní, či celistvá konstelace, kdy skupina zavolá své Duše a Duchy a vědomě se vyjasňují vzájemné vztahy všech. Stane se leckdy, že nedorozumění, hatící vzájemné souznění, se shovává v některém z jemnějších pater naší bytosti. Výsledkem takového úspěšného sezení je potom "sdílení vědomí", vyjasnění vztahů a hlavně "látka na vstřebání". Vše je založeno na zralém individuálním jedinci, svobodně spolupracujícím v rámci Celku. Nahrazovat intenzitu, pravdivost a PŘEKVAPENÍ vlastního napojení a mystické cesty Srdce astrálními pečetěmi, zasvěceními apod. je trochu škoda.
Psáno pro Astrolife
Vítej, milý čtenáři u nového cyklu článků, tentokrát na téma lidského těla. Tak, jako v tom minulém, na téma Krajinotvorby, i nyní se budeme řídit náhledem Pansofie, univerzální nauky, která syntetizuje vnitřní a vnější Poznání z různých rovin vnímání, aby jej přetavila v Grál – univerzální vědomí nového příchodu Krista, jež skrze naši niternou bránu vejde do každodenního života kohokoli z nás.
Ještě před popisem jednotlivých systémů a práce s nimi, vyložme univerzálně použitelnou teorii, která dává rozumu pochopit nekonečnost možností lidského Bytí. Nazývejme ji kupříkladu…
Dech Stvořitele:
Věda, popisující kosmologické jevy, nazývá je často nelichotivými názvy (např. černá díra, temná hmota apod.). Jedním z nich je i tzv. „velký třesk“, tedy okamžik, kdy se ve hmotné dimenzi ze singulárního bodu začal rozvíjet vesmír. Věda se pak co rok liší v názoru, zda se vesmír rozpíná do nekonečna, či se smrští zpět do sebe. Inu, v pansoficky uceleném náhledu, jednotícím kabalu a kvantovou fyziku, jedná se o vůbec nejzákladnější rytmus života – výdech a nádech Stvořitele. Tento, z našeho úhlu pohledu desítky miliard let dlouhý děj, můžeme popsat takto; Stvořitel na počátku tvoří slovem – z Jednoty se vydělivší Slovo pak tvoří reality stále hutnějších frekvencí, ve kterých nastává Vývoj – znovupoznání se skrze tanec vědomí a zapomnění. Toto je Výdech (tvorba slovem), který ve svém nejzazším momentu (největší chaos) je oplodněn Kristem (esencí vývoje = dítětem Otce a Matky „Stvořitelových“), aby započal zpětný Nádech (jako zimní Slunovrat); celý Vesmír se pak sjednocuje sám do sebe, hnán nelokálně spojenými středy všech individualit (vnitřním Kristem).
Věda zjistila, že každou triliontinu (!) sekundy částice ve všech dimenzích mizí a opět se vynořují a vždy navzájem změní své polohy. To je Dech Stvořitele, vibrace samotného Života. Potom, my, skrze mysterium Smrti a Zrození, stáváme se Přítomností tohoto Dechu a každou triliontinu vteřiny tvoříme celé Univerzum!!!
1. - Lidský energetický systém:
Vzhledem k jakési informační inflaci, kdy je na každém kroku dostupný různě kvalitní výklad jemnohmotných struktur a jejich návazností na lidské tělo, držme se jednoduchého příměru, aneb Člověk jako Strom Života. Hluboce zakořeněn, stabilně stojí, aby pojil síly Země a Slunce, takové je předurčení nekonečného Lidství. Člověk, jako esenciální bytost tohoto Stvoření, navržen je tak, aby obsahoval všechny sféry (hustoty či dimenze) a v těchto svobodně tvořil. Má přístup ke světům andělským i démonickým a skrze dospělou Lásku dokáže být neutrální ve všech aspektech mikro a makrokosmu. Proto je tak vhodné přirovnání ke stromu. Ten také z temných hlubin čerpá vláhu a živiny a silou Slunce je přetváří v krásu a život. Tak i my neustále objevujeme podvědomé krajiny, abychom temnotu zapomnění prosvítili zralým duchovním vědomím – vnitřním Sluncem, sebepřijetím a počali tak spolupracovat na Tvorbě Království nebeského (celistvého Stvoření).
Popis nespočtu jemnohmotných těl, jakož i komplexnosti jejich interakcí v rámci tohoto článku nejde uskutečnit, soustřeďme se proto na symboliku stromu a hlavní paralely v člověku:
Kořen:
Chlad na nohy, vztahovačnost, sebelítost, častá nemocnost, neklid a nespokojenost – to jsou příklady poruch či zašpinění dolních aurických proudů a partií. Energie Země je sice „temná a chladná“, ale v dobrém, asi jako žena. Teprve až do ní pronikneme – přijmeme ji jako svou polovinu, začne nás její chlad hřát a pocítíme nekonečný klid zemské náruče – lůna přírody. Vhodnými technikami práce s kořenovou oblastí jsou metody vycházející z taoistické, indiánské a druidské tradice, velice efektivní je tanec a dupot (na to mysleme, až nás budou „rušit“ děti). Archetypálně jde o vztah k trojjediné ženě v nás: aspekt milenky, která je oplodňována (býk), těhotné ženy, co tříbí a vyživuje (panna) a rodící matky, která dává v orgastickém transu nový život a ochraňuje jej (kozoroh).
Duchovně jde o vztah ke zdejší realitě; je to ráj, nebo slzavé údolí?
Mezi některými panují i mýty typu „maso uzemňuje“. To je holý nesmysl, maso sice radikálně zpomaluje vibraci a setrvačně huntuje celé tělo, to však nemá s uzemněním nic společného, jen s únikem do nevědomosti a strachem z čistoty („smrad, ale teploučko“). Stojí-li někdo již pevně na svých nohou, nepotřebuje smrtí ostatních živočichů suplovat vlastních sil.
Kmen:
Vertikální stavba lidského mikrokosmu je paralelní se strukturou Univerza. Pateř je také oním „mostem idejí“, po kterém se dorozumívají jednotlivé aspekty celky. Právě ona vědomá Přítomnost je tou pravou oporou, neboť platí rovnost sfér v rámci Celku. Bereme-li pateř a její energetickou strukturu jako jakousi rádiovou cívku, kde čakry představují „naladění jednotlivých stanic“, pak Láska Srdce představuje univerzální frekvenci, tu která umí harmonizovat všechny ostatní a opravňuje ke „správcovství vnitřního chrámu“. Láska ve svém trojjediném aspektu (tvrdá, něžná a transformující) je vůbec základním univerzálním kamenem, na kterém jsou založeny veškeré „spravedlivé“ techniky. Zmiňme opět brzlík, „žlázu charakteru“, umístěnou ve středu hrudníku mírně nad a za srdcem, který zcela přesně odpovídá stavu srdeční čakry a jehož zvědomění je takovou revolucí ve vnímání všeho. Láska srdce vyžaduje velkou odvahu, abychom mohli zřít pravdě do očí (té uvnitř i venku) a dobrá diagnostika je nutným předpokladem k případné léčbě (těla či životních situací). Následujme proto naši českou tradici sokolství, nestyďme se za svoji pateř a choďme vzpřímeně!
Koruna:
Jsme jako listy, každý jiný a přesto stejní. List symbolizuje fázy pasivního duchovního vývoje skrze dlouhé časové eóny a nesčetné inkarnace. Je-li Duše dostatečně zralá, začíná "rozkvétat". Fáze květu tedy zrcadlí již aktivní snahu se vyvíjet. Vhodná je také paralela mezi žroucí chlupatou housenkou, jejím kuklením a výsledným motýlem. Sluneční síla tedy není již spotřebovávána na pouhé přežití, ale vytváří se z ní kalich - Grál, z něhoš časem vzejdou plody.
Proto, toužíme-li po růstu a po sladkém ovoci, čerpejme energii a inspiraci ze Slunce (Otce) a oplodňujme jí své tělo (Zemi). Je to rychlejší a pravdivější, než ta smrtelná zasvěcení.
Syntéza - univerzální technika:
Závěrem si popišme postup univerzální duchovní techniky, se kterou bychom si klidně vystačili až do "Nanebevzetí". Začínáme běžným postupem; chodidly se "zakořeníme" a hlavou "vykoukneme nad oblaka", obě energie harmonizujeme láskou srdce. Čím kvalitnější naše celistvá přítomnost je, tím chutnější jsou i naše "plody". Prosbou zavoláme svou Duši a Ducha, vyciťujeme jejich přítomnost, to vše se záměrem sjednocení. Řešíme vzájemné vztahy těchto složek a vyjasňujeme si vzájemné nároky, prosby, očekávání - náš osud. Okamžik synchronizace našeho trojjediného Já bezpečně poznáme, neboť v tu chvíli se obzory našeho vnímání rozšíří o tyto jemnější složky. Stěžejní je "Duchovní centrum" - tedy energetická struktura, která tuto syntézu zajišťuje. Té je radno si všimnout, zapamatovat si tuto energii a začít ji postupně používat v praxi. Běžně se vyskytuje od srdce "nahoru", až po nejjemnější duchovní těla. To je nejdůležitější bod, neboť tímto "Centrem" poté lze nahrát jakoukoli duchovní předlohu přímo do hmotného těla, či jej použít pro jakoukoli jinou praxi. Nutnou charakterovou zralost pro příslušnou činnost dosahujeme v tom okamžiku, či následně, cestou života. Syntéza lze praktikovat skupinově, jako jakási duchovní, či celistvá konstelace, kdy skupina zavolá své Duše a Duchy a vědomě se vyjasňují vzájemné vztahy všech. Stane se leckdy, že nedorozumění, hatící vzájemné souznění, se shovává v některém z jemnějších pater naší bytosti. Výsledkem takového úspěšného sezení je potom "sdílení vědomí", vyjasnění vztahů a hlavně "látka na vstřebání". Vše je založeno na zralém individuálním jedinci, svobodně spolupracujícím v rámci Celku. Nahrazovat intenzitu, pravdivost a PŘEKVAPENÍ vlastního napojení a mystické cesty Srdce astrálními pečetěmi, zasvěceními apod. je trochu škoda.
Psáno pro Astrolife